Menu
Zavřít

Média

Více informací
Zpět na media
09.03.2021

Kam zmizely miliardy vytažené z českých bank na obchodech s ocelí? Stopy vedou do Íránu

  • Policie chce postavit před soud čtyři lidi kvůli podezřelým obchodům s ocelí společnosti Balli Steel Czech.
  • Britsko-íránská obchodní skupina přes českou pobočku vytáhla z tuzemských bank přes dvě miliardy korun. Tajná služba prověřuje, zda peníze neskončily v sankcionovaném Íránu.
  • Na kauze pracoval společný tým vyšetřovatelů z Česka a z Velké Británie. Tam je z rozsáhlých podvodů obžalován top management celé obchodní skupiny.
  • Radiožurnál na základě veřejně dostupných materiálů i pátrání v terénu podezřelé obchody detailně zmapoval.

Z tureckého námořního přístavu Iskenderun vyplula 4. června 2012 obří nákladní loď. Přes Suezský průplav zamířila do přístavu Džidda v Saúdské Arábii poblíž posvátné Mekky. Na palubě měla náklad oceli v hodnotě téměř 130 milionů korun.

Ocel nakoupila česká společnost Balli Steel Czech patřící do britsko-íránského obchodního holdingu Balli Group. Půjčila si na to formou směnky proplacené Českou spořitelnou. Podobných obchodů udělala společnost v roce 2012 několik desítek, vždy za peníze bank. Celkem za více než 3,5 miliardy korun.

Operace působily dojmem standardního a seriózního obchodu, ale podle policie šlo ve skutečnosti o systém vysávání stamilionů z českých bank. Ve hře jsou i možné přesuny těchto peněz do rizikových zahraničních destinací.

Stíhání ve dvou státech

Že je s rozsáhlými obchody s ocelí něco v nepořádku, se ukázalo v roce 2013. Tehdy totiž firma Balli Steel Czech přestala své dluhy u tuzemských bank splácet.

„Věřitel má za dlužníkem pohledávky z uvedených směnek v celkové výši 49 544 558,32 eur, tedy přibližně 1,24 miliardy korun,“ napsala k tomu v roce 2013 Česká spořitelna do insolvenčního návrhu, který na společnost Balli Steel Czech podala. Právě tento veřejně dostupný dokument pak obsahuje i podrobnosti ke všem podezřelým operacím.

Předlužená společnost ve stejném roce zkrachovala a jako domeček z karet se tehdy zhroutila i celá mateřská skupina sídlící v Londýně.

V obou státech policie následně začala představitele skupiny Balli stíhat a v obou státech jsou také její společnosti v konkurzu. A z veřejně dostupných informací z insolvenčních řízení ve Velké Británii i v České republice vyplývá, že za celou skupinou zůstal dluh až 650 milionů dolarů, tedy zhruba 13,5 miliardy korun.

V českém konkurzu jsou pak přihlášené pohledávky za zhruba dvě miliardy korun. O stamiliony přišly kromě České spořitelny i další tuzemské banky, které obchody financovaly.

Peníze odpluly neznámo kam do zahraničí. Rodina zakladatelů a majitelů skupiny Balli v čele s Vahidem Alaghbandem má ale úzké vazby na Írán. Ten je dlouhodobě zatížen mezinárodními a v současné době americkými sankcemi a embargem na dovoz rizikového zboží, ale i financí.

V zájmu tajných služeb

I proto se kauzou podle zjištění Radiožurnálu zabývá také tuzemská kontrarozvědka, tedy Bezpečnostní informační služba (BIS). Mimo jiné prověřuje podezření, zda peníze z českých bank nemohly ve skutečnosti sloužit k nelegálnímu financování íránského režimu. Potvrdily to dva dobře informované zdroje z bezpečnostního prostředí.

Mluvčí BIS Ladislav Šticha aktivitu tajné služby v tomto směru nepopřel, jakékoliv podrobnosti ale sdělit odmítl. „BIS se k aktuálním případům zásadně nevyjadřuje. Pokud získáme jakékoliv závažné informace, tak je vždy předáváme zákonným adresátům včetně orgánů činných v trestním řízení,“ uvedl pro Radiožurnál bez dalších podrobností.

Skupina Balli už byla v minulosti z nelegální podpory Íránu usvědčena, a to americkými úřady. V roce 2018 se totiž její dceřiná společnost Balli Aviation pokusila vyvézt do islámské republiky tři letouny Boeing 747.

Společnost tak musela zaplatit za porušení přísného embarga pokutu 15 milionů dolarů, tedy přes 300 milionů korun. Americká administrativa tehdy označila sankci za jednu z největších, kterou do té doby za porušení vývozních pravidel udělila.

Rodina Alaghband pochází z Teheránu, do Londýna se tito obchodníci s komoditami přesunuli po islámské revoluci v Íránu v roce 1980. Česká pobočka nadnárodního obchodního koncernu vznikla v roce 2006. A podle informací zanesených v insolvenčním rejstříku od jejích dnešních věřitelů byl jejím jediným účelem komoditní byznys postavený na směnkách proplácených bankami.

Obchodovaná ocel neexistovala

V České republice právě kvůli těmto transakcím stíhá policie od roku 2017 čtyři lidi. A podle nejnovějších informací Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) navrhli vyšetřovatelé letos v lednu státnímu zástupci, aby na všechny obviněné podal obžalobu.

Jde přitom nejen o zástupce společnosti Balli, ale také dodavatele zboží. Vyšetřovatelé jsou totiž přesvědčeni, že zmíněná ocel ve skutečnosti vůbec neexistovala a že obchody probíhaly pouze fiktivně na papíře. Potvrdil to mluvčí policejní centrály Jaroslav Ibehej.

„Obviněné osoby měly předstírat mezinárodní obchody s ocelí v řádech milionů tun, které byly hrazeny směnkami, ale ke kterým však fakticky nemělo docházet. Na základě předložení fiktivních dokumentů o obchodních transakcích na ně české finanční instituce poskytly prostředky v řádech stovek milionů Kč,“ konstatoval mluvčí s tím, že policie na případu úzce spolupracovala v rámci společného týmu s britskými vyšetřovateli.

Obvinění se podle Ibeheje měli dopustit úvěrových a pojistných podvodů a v případě odsouzení jim za to hrozí až desetileté tresty vězení. Způsobenou škodu v trestním řízení vyšetřovatelé vypočítali na 1,4 miliardy korun.

A koho se stíhání týká? Společnost Balli Steel Czech řídili dva najatí britští jednatelé, obvinění si ale vyslechl pouze jeden z nich. Podle informací Radiožurnálu je jím tehdejší manažer mateřské skupiny Balli Andrew Small.

Jeho tuzemský advokát Adam Batuna obvinění klienta potvrdil, zároveň ale upozornil, že ve Velké Británii bylo jeho stíhání v loňském roce pravomocně zastaveno. „Klient se cítí nevinný. A pevně věří, že když orgány ve Spojeném království byly schopné dojít k závěru, že nejsou dány důvody pro to, aby vůči němu pokračovaly v trestním řízení, že ke stejnému závěru dojdou i orgány v České republice,“ poznamenal Batuna.

Dodavatelé: Byznys jsme ověřovali

Z dokumentů založených v českém insolvenčním rejstříku zároveň vyplývá, že dodavatelem oceli pro Balli Steel Czech byla pražská obchodní společnost Swiss Forfait. Za zboží dostávala zaplaceno směnkami, které pak proplácely české banky.

Za účast na údajných úvěrových a pojistných podvodech stíhají vyšetřovatelé dva jednatele této dodavatelské firmy – Jindřicha Prokopce a Daniela Mikulu. I oni své obvinění potvrdili, jakékoliv pochybení ale důrazně odmítají.

„Naše společnost vylučuje, že by se jakkoli podílela na údajných fiktivních obchodech v souvislosti s platebními směnkami vystavenými společností Balli Steel Czech,“ stojí v písemném prohlášení, které vedení společnosti poskytlo redakci.

Že ocel podle jednatelů Swiss Forfait skutečně existovala a tedy že obchody reálně probíhaly, prý opakovaně potvrdil mezinárodně uznávaný ověřovatel lodních nákladů International Maritime Bureau.

„Tato organizace patřící do skupiny Mezinárodní obchodní komory je zaměřena na zamezení podvodů v mezinárodní námořní dopravě a představuje maximální a doporučovanou praxi v mezinárodním obchodu. Tato nezávislá instituce nám u každé transakce kromě jiného potvrdila existenci financovaného zboží,“ konstatovali zástupci společnosti. Ta je přitom sama jedním z velkých věřitelů londýnské centrály Balli.

Bývalý jednatel odsouzen za špionáž

„Naše společnost utrpěla ztráty překračující 100 milionů korun. Je to neslavný konec významné londýnské firmy založené v roce 1981, která dodávala komodity především do rozvojových zemí celého světa,“ uvedl k tomu Prokopec. Swiss Forfait byla podle něj ve Velké Británii zvolena do pětičlenného věřitelského výboru zastupujícího desítky dalších věřitelů včetně světových bank.

I Swiss Forfait má přitom vazby na Írán. Mezi lety 2008 až 2009 by totiž jedním z jejích jednatelů Íránec žijící ve Švýcarsku Shahram Shirkhani. Podle vedení společnosti ale jeho angažmá s obchody se skupinou Balli nijak nesouviselo. Ty se totiž podle Prokopce rozběhly ještě před jeho příchodem do firmy.

Shirkhani byl loni v srpnu odsouzen v Iránu a 10 let vězení za špionáž ve prospěch britských tajných služeb. Agentura Reuters v této souvislosti informovala, že Shirkhani se měl podle íránského soudu také pokoušet naverbovat vysoké íránské činitele ve prospěch britské rozvědky MI6.

Mluvčí íránské justice Gholamhossein Esmaili na tiskové konferenci po rozsudku také uvedl, že Shirkhani měl předávat Britům citlivé informace z bankovního prostředí a také z oblasti zbrojních zakázek. Jakého období se jeho špionáž týkala, nicméně íránské úřady neupřesnily.

,‚O pozadí obchodů jsem nic nevěděl‘

Samotná česká pobočka společnosti Balli fungovala spíše formálně. Adresu má registrovanou v běžném bytovém domě v centru Prahy, který sloužil jako virtuální sídlo pro několik tzv. ready made firem. Balli Steel Czech v objektu neměla nikdy ani kancelář.

Jejím jediným českým zaměstnancem byl podle údajů zanesených v insolvenčním rejstříku podnikatel Stanislav Zeman. Firmu například zastupoval na základě plné moci před českými úřady. Veškeré kroky ale podle něj řídili právě britští manažeři firmy, a to na základě pokynů z londýnské centrály.

„Přišlo mi, že jednali na pokyn britské Balli Steel. Vždy se zaštiťovali jménem, které bylo perského, íránského původu,“ řekl Radiožurnálu Zeman. Ten v případu vystupuje pouze jako svědek. O skutečném účelu a pozadí obchodů podle svých slov nevěděl.

„O tom, jak se to financovalo a kdo to financoval, to jsem četl s velkým překvapením až zpětně z veřejných zdrojů. To pozadí jsem tedy rozkrýval až poté, co jsem z toho kola byl venku,“ konstatoval podnikatel.

Tím, kdo měl vydávat pokyny a celou společnost řídit, byl podle Zemana bratr zakladatele skupiny a její výkonný ředitel Nasser Alaghband. Ten přitom podle zjištění redakce v Česku vůbec stíhán není.

Kvůli podezřelým transakcím skupiny je ale obviněn a od loňského října také obžalován ve Velké Británii. Spolu s ním čelí obvinění z rozsáhlých podvodů také samotný zakladatel Balli Group Vahid Alaghband a další tři vrcholní manažeři společnosti.

Informoval o tom loni na podzim na svých internetových stránkách specializovaný britský Úřad pro vyšetřování závažných podvodů (SFO).

„Vahid Alaghband je obviněn ze dvou případů podvodného obchodování v rámci činnosti společností Balli Steel a Balli Group s úmyslem podvést věřitele a z jednoho případu spiknutí s cílem podvést Development Bank of Singapore Limited,“ uvedl britský úřad koncem loňského října v tiskové zprávě.

Alaghbanda v Londýně zastupuje advokátní kancelář Steptoe & Johnson, ta ale nechtěla obžalobu svého klienta jakkoliv komentovat. V reakci na otázky Radiožurnálu to bez jakýchkoliv dalších podrobností sdělila mluvčí kanceláře Kathy King.

Soud s bratry Alaghbandy a dalšími manažery skupiny Balli by měl podle sdělení SFO začít letos na podzim.

Banky přišly o stamiliony

Z dokumentů britského insolvenčního správce celé skupiny Balli – společnosti Deloitte – přitom vyplývá, že nejvíce peněz skupina Balli dluží právě singapurské bance – téměř 120 milionů dolarů, tedy přes 2,5 miliardy korun.

Podezřelé transakce koncernu měly podle závěrů společnosti Deloitte probíhat kromě České republiky také v sousedním Německu, v Číně nebo v Dubaji.

Největším českým věřitelem pražské pobočky Balli je přitom Česká spořitelna. Do konkurzu přihlásila pohledávku převyšující 1,2 miliardy korun. Právě Česká spořitelna ostatně v roce 2013 podala na firmu insolvenční návrh.

Mluvčí společnosti patřící pod rakouskou skupinu Erste Filip Hrubý nechtěl aktuálně kauzu komentovat: „Vzhledem k tomu, že proces vymáhání pohledávek není u konce, nemůžeme se bohužel k celé věci vyjadřovat.“

Česká spořitelna se totiž o část ušlých peněz soudí také v civilním sporu, a to s pojišťovací společností Credendo. U té měla obchody zajištěné právě pro případ, že by Balli za směnky neplatila. Credendo ale pojistku odmítla spořitelně vyplatit.

Ve sporu už postupně rozhodoval pražský městský i vrchní soud a v rámci dovolání pak i Nejvyšší soud. Ten věc v roce 2019 vrátil na úroveň města s tím, že nárok spořitelny je oprávněný. Městský soud by podle svého mluvčího Adama Weniga měl věc opět řešit začátkem dubna.

Ve hře je přitom nejen samotné pojistné plnění ve výši 460 milionů korun, ale také zhruba 200 milionů jako úroky z prodlení. Mluvčí společnosti  Credendo Lenka Václavíková na dotazy ke sporu neodpověděla.

Z usnesení Nejvyššího soudu, které má Radiožurnál k dispozici, přitom vyplývá, že Credendo odmítlo pojistné vyplatit s ohledem právě na údajně podvodný charakter zmíněných obchodů. „Žalovaná odmítla výplatu pojistného plnění z důvodu, že na základě svých zjištění se mělo jednat o fiktivní obchody, jejichž jediným účelem bylo získat financování,“ uvádí v dokumentu soud.

Z miliard vymohli jen miliony

Česká spořitelna přitom měla část směnek pojištěnou také u státní exportní pojišťovny EGAP, ta ovšem na rozdíl od Credenda pojistné vyplatila. Přišla tak o necelou půl miliardu korun. I kvůli tomu v minulosti podala trestní oznámení a v současné době čeká na konečné výsledky vyšetřování.

„Máme v této trestní věci postavení poškozeného a připojili jsme se k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody,“ vysvětlil mluvčí EGAP Jan Černý.

Kromě České spořitelny dluží česká pobočka Balli stamiliony i dalším bankám. Zhruba 230 milionů např. do konkurzu přihlásila LBBW banka, dnes Expobank. A např. pohledávku ve výši 130 milionů pak uplatňuje Raiffeisen banka. Ani jeden z bankovních domů se k tomu aktuálně nechtěl vyjadřovat.

V Českém insolvenčním řízení se přitom zatím podařilo pro věřitele vymoct jen nepatrný zlomek všech pohledávek. Radiožurnálu to potvrdil insolvenční správce Michal Žižlavský, který má neobvyklý případ na starosti.

„My jsme se soustředili na vymáhání pohledávek podle českého práva na území České republiky, což se nám podařilo v řádu milionů korun českých. Kromě toho jsme uplatnili pohledávku ve výši 2,7 miliardy korun českých do insolvenčního řízení ve Velké Británii, které s tím naším řízením souvisí,“ vysvětlil Žižlavský.

Vypořádávání dluhů za Balli Steel Czech je přímo závislé na úspěšnosti konkurzu ve Velké Británii. Ten ale podle veřejně dostupných informací uvízl na mrtvém bodě.

Administrátorská společnost Deloitte ve své zatím poslední průběžné zprávě v tomto směru loni v červenci uvedla, že předchozí nadějné vyjednávání s akcionáři Balli o vyrovnání velké části pohledávek v roce 2016 zkrachovalo.

Oficiální likvidace společností ze skupiny Balli navíc není podle Deloitte až do ukončení vyšetřování ze strany SFO možná. Kde ve skutečnosti skončily miliardy korun z úvěrů světových bank včetně těch českých, tak zůstává nejasné.

BALLI A LETOUNY BOEING PRO ÍRÁN: FIRMA NAKUPOVALA SKRYTĚ A KLAMALA VYŠETŘOVATELE

Ministerstvo spravedlnosti USA v roce 2010 informovalo, že skupina Balli nakoupila tři americké letouny Boeing 747 skrytě za íránské peníze.

„Prostřednictvím své dceřiné společnosti Blue Sky Companies zakoupila letadla amerického původu za finanční prostředky íránské letecké společnosti a zajistila jejich vývoz do Íránu bez získání požadovaných amerických vládních licencí. Společnost Balli Aviation dále uzavřela nájemní smlouvy, které umožnily íránské letecké společnosti používat letadla amerického původu pro lety do Íránu i z něj,“ konstatoval americký justiční resort v tiskové zprávě z února 2010.

Za pokus o vývoz letadel do embargovaného Íránu pak musela skupina Balli zaplatit sankci převyšující 300 miliónů dolarů. Podle amerických úřadů šlo o jednu z nejvyšších pokut, jakou do té doby za porušené embarga udělily. „Takto významná pokuta je přímým důsledkem míry záměrného klamání vyšetřovatelů,“ uvedl k tomu tehdejší náměstek ministerstva obchodu Thomas Madigan.

Skupina Balli měla dodat letouny íránským aerolinkám Mahan Air. Ty přitom podle ministerstva financí USA přímo finančně, materiálně i logisticky podporovaly Íránské revoluční gardy. Tuto vojenskou složku íránského režimu zařadily USA na seznam teroristických organizací. I proto se Spojené státy v této souvislosti obávaly možného zneužití letadel pro vojenské nebo teroristické účely.

Druhé největší aerolinky Íránu například podle amerických úřadů dopravovaly vojáky i zbraně do oblastí ozbrojených konfliktů, ve kterých se islámská republika angažovala, tedy například do Sýrie, Iráku, Libanonu nebo Venezuely.

„Tento případ dokazuje, že korporace obchodující s Íránem v rozporu s americkými pravidly pro export a mezinárodními sankcemi musí čelit vážným důsledkům,“ komentoval rozhodnutí o trestu pro skupinu Balli tehdejší náměstek generálního prokurátora USA David Kris.

 

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Další informace V pořádku