Menu
Zavřít

Média

Více informací
Zpět na media
13.10.2021

Advokacie se rozděluje, hrozí zánik profese, říká kandidát do vedení komory

Česká advokátní komora se chystá na sněmu 22. října zvolit své vedení na čtyři roky. Stávající předseda Vladimír Jirousek už nekandiduje. Nahradit ho mohou nejspíš tři lidé, mezi nimi expert na insolvenční právo Michal Žižlavský. „Když se rozdělíme, oslabí nás to a nedokážeme zabránit pozvolnému zániku naší profese,“ říká o právnících.

Očekává se, že ve volbě nového vedení komory půjde o „válku advokátů“. Vyhrát by mohli tři lidé. Jednu kliku představuje hnutí velkých pražských kanceláří kandidující pod značkou Moderní advokacie. Ta se do čela komory chystá vyslat Petra Tomana, který je náhradníkem ve vedení Komory, a Martina Meisnera ze současného předsednictva.

Očekává se, že ve volbě nového vedení komory půjde o „válku advokátů“. Vyhrát by mohli tři lidé. Jednu kliku představuje hnutí velkých pražských kanceláří kandidující pod značkou Moderní advokacie. Ta se do čela komory chystá vyslat Petra Tomana, který je náhradníkem ve vedení Komory, a Martina Meisnera ze současného předsednictva.

Druhá, konkurenční platforma, Komora 2.0, se vymezuje proti stávajícímu establishmentu české advokacie a míří zejména na mladé právníky. Třetí skupina, označující se jako Otevřená advokacie, jejíž tváří je bývalý novinář Tomáš Nahodil, se vymezuje proti stávajícímu vedení.

Zbylí kandidáti do představenstva kandidují nezávisle. Mezi nimi i šedesátiletý odborník na insolvence, černý kůň voleb Michal Žižlavský. Jeho výhodou může být, že se snaží oslovit i menší advokátní firmy, mnohdy mimopražské. „Nechci odcházet od započaté práce,“ říká muž, který v předsednictvu České advokátní komory již působí.

Právo má dělat právník, ne živnostník

Opětovně kandidujete do představenstva České advokátní komory. Nyní však chcete stanout i v jejím čele. Proč?
Ve vedení komory už působím. Nechci odcházet od započaté práce, zejména když přichází čas na to ji dokončit. Mám na to chuť i sílu. Čekají nás nové procesní kodexy, které určí význam role advokátů v soudních řízeních a nastaví na dlouhou dobu úroveň ochrany práv lidí a firem.

Čeká nás téma odměn advokátů a v rámci implementace evropské směrnice také insolvenčních správců. Míra zajištění práva na právní pomoc bude mít přímý dopad na fungování právního systému. Tato témata se otevírají v době, kdy sílí snahy omezit nezávislost advokátů a uvolňovat trh právních služeb pro živnostníky.

Je to ale nezbytně špatné? Umím si představit, že některé – třeba notářské – služby by mohli poskytovat i kvalifikovaní živnostníci.
Jde o kvalitu právních služeb a ochranu našich klientů do budoucna. Léčit mají lékaři a právní služby mají poskytovat právníci. Ne nadarmo advokáti studují mnoho let a před samostatným výkonem praxe získávají zkušenosti v praxi. Nejde jen o kvalifikaci, ale také o etický výkon povolání nebo povinné profesní pojištění způsobené škody.

Zachování role právníků v právním státě je náš společný zájem, za který musíme jednotně bojovat. Když se rozdělíme, oslabí nás to a nedokážeme zabránit pozvolnému zániku naší profese.

Co myslíte tím pozvolným zánikem? To přece nehrozí, ne?
Právě že hrozí. V našem okolí sledujeme nárůst režimů, které se bez právníků snadno obejdou. Třeba v Polsku, nebo chcete-li silnější kávu, v Bělorusku. Právo se v těchto zemích začíná vypařovat a význam role právníků ve společenské dělbě práce upadá. Advokáty povolané k tomu, aby nezávisle na státu hájili zájmy svých klientů, zde mohou snadno nahradit živnostníci podrobení státní kontrole. Nechci, abychom se vydali touto cestou.

V letošním roce již nebude obhajovat svůj mandát předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek. Co to znamená pro českou advokacii?
Jednoznačně velkou ztrátu. Vladimír Jirousek byl silná osobnost, která stmelovala představenstvo a spojovala tím českou advokacii. Dokázal ji vést neklidnými vodami jako kapitán, který dokáže své posádce, tedy všem advokátům, zajistit bezpečí domovského přístavu.

Do dějin advokacie se zapíše jako ten, kdo uhájil základní pilíře nezávislé samosprávné advokacie a stabilizoval řadu procesů. To vše v době pandemie a různých experimentů v legislativě, kterým jsme pod jeho vedením dokázali čelit. Vladimír Jirousek je pro mne jedním z otců zakladatelů obnovené svobodné advokacie. Je pro mě čest, že jsem s ním mohl spolupracovat.

Advokacie se rozděluje

Kandidujete na Kandidátce 21. V jejím rámci však existuje i platforma Moderní advokacie, dále se o přízeň advokátů uchází i jiné platformy Komora 2.0 a Otevřená advokacie. Není v tom trochu zmatek?
Zmatek v tom je, a to pořádný. Začínám být alergický na slovo kandidátka. Advokátní volby nejsou stejné jako ty parlamentní. Nevolíme strany, ale lidi. V našich volbách má jít o střet názorů konkrétních osobností. Představenstvo se musí postarat jen o to, aby zde byla vždy základní nabídka pro případ nedostatečného zájmu. To je ta Kandidátka 21, která nabízí lidi se zkušeností, tedy určitou předvídatelnost. Tady by to mělo končit.

Bohužel se část kolegů z Kandidátky 21 odtrhla a profilují se jako Moderní advokacie. Vedle toho vznikla kandidátka Komora 2.0, která se prezentuje jako platforma mladých advokátů. A ještě zde máme kandidátku Otevřená advokacie, která je aktivní na sociálních sítích. Takže je stranicky rozdělená nejen politika, kde je to namístě, ale i advokacie. Je to politický marketing.

Jaká je tedy uvnitř komory atmosféra?
Mrzí mě, že se advokacie rozděluje. Já sám, kromě seznamu, který povinně sestavuje představenstvo, nejsem na žádné stranické kandidátce. Chci hledat důvody pro spojování, ne pro rozdělování. Na všech těch elitních kandidátkách mi vadí, že polarizují advokátní obec a upřednostňují jednu skupinu advokátů před druhou.

Co třeba chce Moderní advokacie?
Moderní advokacie vysílá signál, že ti ostatní jsou nemoderní. Vnímám ji jako technokratický projekt převážně pražských velkých kanceláří, často s mezinárodní účastí, které se zřejmě dohodly na vzájemné podpoře svých kandidátů. Z mého pohledu se nepřímo vymezují proti středním a menším kancelářím jak z Prahy, tak z regionů. Docela by mne zajímalo, co na to říkají jejich spolupracující advokáti, kteří nejsou společníky.

A Komora 2.0?
Komora 2.0 zase vyhlásila boj mládí versus stáří. A Otevřená advokacie na sociálních sítích více či méně hlásá nenávist vůči současnému představenstvu. To vše advokacii jako celek poškozuje. Jako bychom neměli dost vnějších nepřátel.

Kdo jsou ti vnější nepřátelé?
Politici a zákonodárci, kteří svými neuváženými kroky podkopávají základní pilíře právního státu, tedy i právo na nezávislou právní pomoc. Zajímavé je, že zpravidla rychle přehodnotí své názory, když sami potřebují advokáta.

Jakou zvolíte v tomto boji o vedení České advokátní komory, který bude jednoznačně dost o taktice, strategii?
Nechci se vůči nikomu vymezovat tím, jestli jsem moderní nebo nemoderní, zda mám velkou nebo malou kancelář, nebo tím, kolik je mi let. To vše se v čase mění. Vadí mi, že přes marketingový smog mnoha kandidátek neslyším názory samotných kandidátů. A to mi přijde nenormální. Chci se i nadále věnovat tématům, která pracovně označuji za „Obranu advokacie“.

Je to ochrana trhu právních služeb proti nevhodným zásahům státní moci a posilování prestiže advokátů jako pojistky fungování právního státu. Jsem proti monopolizaci České advokátní komory a dominanci jakékoli úzké zájmové skupiny v jejím vedení. Není to zdravý přístup.

Proč?
Koncentrace moci by pokřivila rovné podmínky na trhu právních služeb. Naopak průřez zájmy různě zaměřených členů představenstva udržuje a posiluje nezávislost a svobodu celé advokacie. Jen zdravá advokátní obec jako celek může účinně pomáhat lidem a firmám prosazovat jejich práva a svobody, často proti státní moci.

Ale mají tyto ideje vůbec šanci uspět? Když se podíváme na současné nálady a směry v komoře…
Myslím, že většina advokátů nakonec pochopí, že existuje jediná cesta, jak uchovat naši profesi. Nejsem naivní snílek, považuji se za zkušeného praktika. Ne nadarmo bojuji už o svou čtvrtou účast v představenstvu. Vím, že sám voják v poli těžko promění myšlenky ve skutky. Jsem proto rád, že mou vizi obrany společných zájmů advokátů sdílí řada významných osobností, které také kandidují do představenstva.

Kteří to jsou?
Mohu jmenovat Antonína Mokrého, prvního a také jediného českého prezidenta Rady evropských advokátních komor (CCBE), Lenkou Vidovičovou, která rozvíjí moravské regiony nebo Jiřího Všetečku, významného českého odborníka na veřejné právo. Ti všichni mají dlouholeté zkušenosti s vedením advokátní komory.

Ale je mezi námi i nová tvář, Petr Kališ, který sice kandiduje poprvé, ale sdílí naše názory. Oceňuji jeho širší záběr v tématech soukromého práva a korporací, protože sám jsem úzce specializovaný na soudní proces, insolvence a exekuce.

A předpokládám, že regionálně jste také rozprostřeni po celém Česku?
Někteří z nás jsou z Prahy, jiní z českých a moravských regionů. Založili jsme společně stránku obranaadvokacie.cz, kde se o nás každý, kdo chce, dozví více. Naše názory přiblížíme kolegům advokátům také na online konferenci, kterou vysíláme 13. října 2021 ze studia legalTV.cz.

Zdroj: idnes.cz, 13. 10. 2021