Navigation
Close

Média

More information
Back to media
08.02.2012

Předvolání k ústnímu jednání a právní fikce doručení.

IV. ÚS 1685/11

 

Mechanismus fungování soukromého práva je vybudován na předpokladu iniciativy jeho subjektů směřujících k realizaci svých zájmů právně relevantním chováním. Účastníci vstupující do soukromoprávních vztahů nesou od počátku odpovědnost za volbu adekvátních prostředků k ochraně svých práv.

 

Právo na soudní ochranu není právem samoúčelným a Ústavní soud považuje za opodstatněné žádat od účastníka řízení, který se domáhá ochrany svých procesních práv na ústavní úrovni, aby osvědčil, že sám vyvinul očekávatelné úsilí směřující k jejich účinnému hájení.

 

V případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu.

 

Česká republika

NÁLEZ

 

Ústavního soudu

 

Jménem republiky

 

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem, AK se sídlem Bráfova 52, 674 01 Třebíč, proti rozsudkům Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 2. 2003 čj. 33 C 891/2002-12, ze dne 10. 3. 2003 čj. 33 C 866/2002-14, ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 148/2003-14, ze dne 4. 8. 2003 čj. 15 C 152/2003-14, ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 175/2003-14, ze dne 8. 8.2003 čj. 12 C 369/2003-10, ze dne 7. 10. 2003 čj. 14 C 295/2003-17, ze dne 19. 12. 2003 čj. 12 C 892/2003-14, ze dne 29. 1. 2004 čj. 11 C 1024/2003-11, ze dne 24. 2. 2004 čj. 13 C 23/2004-16, ze dne 3. 3. 2004 čj. 10 C 41/2004-18, ze dne 4. 3. 2004 čj. 11 C 89/2004-15, ze dne 27. 8. 2004 čj. 12 C 535/2004-15, ze dne 12. 5. 2004 čj. 16 C 554/2003-23, ze dne 7. 6. 2004 čj. 33 C 1026/2003-14, ze dne 7. 6. 2004 čj. 33 C 1028/2003-13, ze dne 19. 7. 2004 čj. 15 C 512/2004-14, ze dne 29. 7. 2004 čj. 13 C 269/2004-17, ze dne 2. 8. 2004 čj. 33 C 282/2004-14, ze dne 6. 10. 2004 čj. 16 C 95/2004-23, ze dne 4. 10. 2004 čj. 16 C 188/2004-14, ze dne 14. 10. 2004 čj. 14 C 385/2004-14, ze dne 21. 10. 2004 čj. 9 C 243/2004-29, ze dne 22. 11. 2004 čj. 16 C 335/2004-14, ze dne 30. 3. 2005 čj. 10 C 72/2005-20, ze dne 3. 5. 2005 čj. 22 C 959/2003-33, ze dne 2. 8. 2005 čj. 17 C 664/2003-14, ze dne 2. 8. 2005 čj. 17 C 959/2003-18, ze dne 18. 8. 2005 čj. 22 C 310/2004-24, ze dne 5. 6. 2007 čj. 17 C 30/2005-37, za účasti Okresního soudu v Mostě, jako účastníka řízení, a Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova, se sídlem Budovatelů 1395/23, 434 01 Most, zastoupeného JUDr. Petrem Fuxem, advokátem, AK se sídlem Budovatelů 2957, 434 01 Most, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

 

I. Rozsudky Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 2. 2003 čj. 33 C 891/2002-12, ze dne 10. 3. 2003 čj. 33 C 866/2002-14, ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 148/2003-14, ze dne 4. 8. 2003 čj. 15 C 152/2003-14, ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 175/2003-14, ze dne 8. 8. 2003 čj. 12 C 369/2003-10, ze dne 7. 10. 2003 čj. 14 C 295/2003-17, ze dne 19. 12. 2003 čj. 12 C 892/2003-14, ze dne 29. 1. 2004 čj. 11 C 1024/2003-11, ze dne 4. 3. 2004 čj. 11 C 89/2004-15, ze dne 27. 8. 2004 čj. 12 C 535/2004-15, ze dne 19. 7. 2004 čj. 15 C 512/2004-14, ze dne 2. 8. 2004 čj. 33 C 282/2004-14, ze dne 4. 10. 2004 čj. 16 C 188/2004-14, ze dne 14. 10. 2004 čj. 14 C 385/2004-14, ze dne 22. 11. 2004 čj. 16 C 335/2004-14 a ze dne 2. 8. 2005 čj. 17 C 664/2003-14 se ruší, postupem předcházejícím jejich vydání došlo k porušení práv stěžovatele zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

 

Odůvodnění:

 

I.

 

1. Ústavní stížností ze dne 6. 6. 2011 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a porušení čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených rozsudků Okresního soudu v Mostě vydaných v řízeních o zaplacení žalovaných částek ve výši 1 008,- Kč, resp. 1 009,- Kč, sestávajících z úhrady cestovného městskou hromadnou dopravou v Mostě a Litvínově a přirážky za jízdu bez platné jízdenky.

 

2. Stěžovatel uvedl, že se jízd tzv. na černo nemohl dopustit, neboť v době od 22. 11. 2002 do 2. 5. 2006 se účastnil metadonového programu v Denním psychologickém sanatoriu Elysium v Brně, kam denně docházel, a na adrese v M. se nezdržoval. Vzhledem k tomu, že několikrát ztratil občanský průkaz, vyslovil podezření, že doklad totožnosti byl zneužit někým, kdo se za stěžovatele při přepravní kontrole vydával. Stěžovatel dále uvedl, že od roku 2002 bydlel u své matky v T., což vylučuje fikci doručení soudních zásilek do místa jeho údajného pobytu v M. a vede k závěru, že místně příslušným k projednání sporů byl Okresní soud v Třebíči.

 

3. Stěžovatel vytkl Okresnímu soudu v Mostě odnětí možnosti účastnit se řízení, neposkytnutí ochrany jeho právům a porušení jeho majetkových práv, neboť v důsledku napadených rozhodnutí je nucen hradit částky za služby, které neužíval a o jejichž existenci ani nevěděl, a spolu s tím i náklady řízení. Pokud se týká lhůty k podání ústavní stížnosti, uvedl, že o napadených rozhodnutích nevěděl, neboť byly doručovány na adresu, na které se nezdržoval, o jejich existenci se dověděl až dne 9. 5. 2011 při nahlížení jeho právního zástupce do spisů vedených u Okresního soudu v Mostě.

 

4. Podáním ze dne 5. 9. 2011 stěžovatel doplnil ústavní stížnost potvrzením Denního psychoterapeutického sanatoria Elysium v Brně. Tvrzení o ztrátě občanského průkazu a hlášení této ztráty stěžovatel nedoložil, neboť mu Policie ČR sdělila, že eviduje záznamy pouze od roku 2003; Magistrát města Mostu sdělil, že takové informace sdělí pouze na vyžádání soudu. Stěžovatel navrhl, aby si zprávu o těchto skutečnostech vyžádal Ústavní soud, případně aby vyslechl jím navržené svědky. Na podporu svého tvrzení, že od podzimu 2002 bydlel v T., stěžovatel předložil lékařskou zprávu ze dne 30. 3. 2004, ze které je jím uváděné bydliště patrno.

 

5. Okresní soud v Mostě jako účastník řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřil, předseda senátu 33 C pouze sdělil dne 29. 6. 2011, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání; předsedové ostatních senátů Okresního soudu v Mostě ponechali tuto otázku ve stanovené lhůtě bez odpovědi.

 

6. Vedlejší účastník, Dopravní podnik měst Mostu a Litvínova, a. s., ve vyjádření k ústavní stížnosti dne 11. 10. 2011 upozornil, že stěžovatel se dopustil dopravních přestupků – jízd „na černo“ – v době, kdy se ještě nenacházel v léčebném programu. V případech, kdy prokazoval ztrátu občanského průkazu, Okresní soud v Mostě žaloby zamítl, ve všech ostatních bylo v rámci soudních řízení prokázáno, že cestoval bez platného jízdního dokladu. K doložení svého tvrzení vedlejší účastník předložil seznam všech těchto jízd s tím, že originály listinných důkazů, tj. záznamy o provedené přepravní kontrole, jsou založeny v příslušných spisech Okresního soudu v Mostě.

 

7. V replice ze dne 3. 11. 2011 stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost podal především z důvodu porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť se nemohl účastnit soudních jednání. Na své argumentaci a návrhu na zrušení předmětných rozhodnutí Okresního soudu v Mostě setrval a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

 

8. Za účelem ověření stěžovatelových tvrzení si Ústavní soud vyžádal spisy Okresního soudu v Mostě dokumentující průběh řízení završených ústavní stížností napadenými rozsudky a rovněž spisy sp. zn. 16 C 499/2003, sp. zn.16 C 661/2003, sp. zn. 10 C 164/2008 a sp. zn. 12 C 134/2007, na jejichž rozsudky stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal.

 

9. Z předloženého potvrzení Denního psychoterapeutického sanatoria Elysium, Hapalova 22, Brno, ze dne 16. 1. 2008, podepsaného vedoucí substitučního programu Brno, vyplývá, že stěžovatel byl klientem metadonového programu Brno od 22. 11. 2002 – 2. 5. 2006 a že do programu docházel pravidelně.

 

10. Za souhlasu účastníků řízení bylo od ústního jednání upuštěno podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“).

 

II.

 

11. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu pojednání věci, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její projednatelnosti.

 

II.a

 

12. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

 

13. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 10 C 41/2004, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatel převzal předvolání k ústnímu jednání soudu dne 10. 2. 2003 na adrese T. (č.l. 16 verte). K jednání se nedostavil, a proto soud projednal věc v jeho nepřítomnosti a rozsudkem ze dne 3. 3. 2004 čj. 10 C 41/2004-18 mu uložil, aby žalobci zaplatit částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Stěžovatel převzal rozsudek dne 23. 3. 2004, což stvrdil svým podpisem na dodejce (č.l. 18 verte). Proti rozsudku nebylo odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši, jež nedosahovala hranici stanovenou zákonem (§ 202 odst. 2 o. s. ř.)

 

14. Neumožňoval-li zákon podat proti rozhodnutí nalézacího soudu v této (bagatelní) věci odvolání, byl jediným (a konečným) rozhodnutím o věci samé právě rozsudek nalézacího soudu, který stěžovatel mohl ve lhůtě 60 dnů napadnout ústavní stížností. Lhůta k podání ústavní stížnosti však marně uplynula dne 21. 5. 2004. Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 3. 2004 čj. 10 C 41/2004-18 tak nezbylo než odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona Ústavním soudu jako opožděně podanou.

 

II.b

 

15. Z vyžádaných spisů Okresního soudu v Mostě sp. zn. 9 C 243/2004, sp. zn. 16 C 95/2004, sp. zn. 17 C 30/2005, sp. zn. 17 C 959/2003 a sp. zn. 22 C 959/2003 vyplynulo, že stěžovateli byly doručeny platební rozkazy na adrese v T., které osobně převzal a podal proti nim odpor (ve věci 9 C 243/2004 dne 30. 4. 2004 – č.l. 13, ve věci 16 C 95/2004 dne 3. 2. 2004 – č.l. 9, ve věci 17 C 30/2005 dne 2. 2. 2007 – č.l. 31, ve věci 17 C 959/2003 dne 20. 11. 2003 – č.l. 10, ve věci 22 C 959/2003 dne 20. 11. 2003 – č.l. 10). Ze spisu sp. zn. 16 C 554/2003 vyplynulo, že Okresní soud v Mostě dožádal Okresní soud v Třebíči o výslech stěžovatele, který dne 19. 3. 2004 vypovídal k věci samé /poznámka pod čarou č. 1/ (č.l. 16); dne 30. 4. 2004 se telefonicky omluvil z jednání svolaného na den 12. 5. 2004 a byl informován že soud bude jednat a rozhodne v jeho nepřítomnosti (č.l. 21).

 

16. Ke shora uvedeným zjištěním Ústavní soud přihlédl při posuzování lhůty k podání ústavní stížnosti. Ve své rozhodovací praxi sice připouští podání ústavní stížnosti ve lhůtě 60 dnů počítané ode dne, kdy se ten, kdo podává ústavní stížnost, prokazatelně poprvé dověděl o existenci napadeného rozsudku. Činí tak však v situacích, kdy byl účastníku řízení před obecným soudem nesprávně ustanoven opatrovník, jemuž bylo také doručeno rozhodnutí soudu ve věci samé (srov. nálezy sp. zn. IV.ÚS 811/05, publ. in Sb. n. u. sv. 41 str. 279, IV.ÚS 1778/08, tamtéž, sv. 51 str. 277), čímž zohledňuje skutečnost, že dotyčný účastník řízení nejenže neměl povědomost o existenci rozsudku, ale evidentně neměl ani žádnou informaci o řízení, jež mu předcházelo.

 

17. V projednávané věci však stěžovatel prokazatelně věděl, že je účastníkem konkrétních soudních řízení a jaký je jejich předmět. Přesto však o další průběh řízení neprojevil sebemenší zájem a následné písemnosti zasílané mu v týchž věcech (předvolání k ústnímu jednání či rozsudky ve věci samé) ponechal bez povšimnutí. Vnímá-li tedy stěžovatel nepříznivě, že Okresní soud v Mostě věci vedené pod sp. zn. 9 C 243/2004, sp. zn. 16 C 95/2004, sp. zn. 17 C 30/2005, sp. zn. 17 C 959/2003, sp. zn. 22 C 959/2003 a sp. zn. 16 C 554/2003 projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, jde jen o důsledek, který si zapříčinil sám svým chováním. Ústavní soud připomíná, že mechanismus fungování soukromého práva je vybudován na předpokladu iniciativy jeho subjektů směřujících k realizaci svých zájmů právně relevantním chováním a že účastníci vstupující do soukromoprávních vztahů nesou od počátku odpovědnost za volbu adekvátních (nejen právních) prostředků k ochraně svých práv podle principu „nechť si každý střeží svá práva“ (vigilantibus iura subveniunt). Je proto absurdní, aby se stěžovatel dovolával ochrany před tvrzeným zásahem do práva na přístup k soudu a na projednání věci v jeho přítomnosti za situace, kdy si nepříznivý důsledek způsobil tím, že nevěnoval náležitou pozornost průběhům řízení a o jejich výsledek se nezajímal.

 

18. Ústavní soud tak neshledal relevantním stěžovatelovo tvrzení, že se o napadených rozsudcích (vzešlých z řízení označených shora v odst. 15) dověděl poprvé až dne 9. 5. 2011, neboť má za prokázané, že stěžovatel věděl o tom, že je účastníkem konkrétních řízení krátce po jejich zahájení, o další jejich průběh a výsledek se však více než několik let (bezdůvodně) nezajímal.

 

19. Ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 10. 2004 čj. 9 C 243/2004-29, ze dne 6. 10. 2004 čj. 16 C 95/2004-23, ze dne 5. 6. 2007 čj. 17 C 30/2005-37, ze dne 2. 8. 2005 čj. 17 C 959/2003-18, ze dne 3. 5. 2005 čj. 22 C 959/2003-33 a ze dne 12. 5. 2004 čj. 16 C 554/2003-23 Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona Ústavním soudu jako opožděně podanou.

 

II.c

 

20. Ústavní soud přezkoumal rozsudky Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2004 čj. 13 C 269/2004-17, ze dne 30. 3. 2005, čj. 10 C 72/2005-20, ze dne 24. 2. 2004 čj. 13 C 23/2004-16, ze dne 18. 8. 2005 čj. 22 C 310/2004-24, ze dne 7. 6. 2004 čj. 33 C 1026/2003-14 a ze dne 7. 6. 2004 čj. 33 C 1028/2003-13 z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o tom, že ústavní stížnost je v tomto rozsahu zjevně neopodstatněná.

 

21. Stěžovatelova ústavně právní argumentace prvotně mířila na nesprávný postup Okresního soudu v Mostě při doručování, resp. konstrukci právní fikce doručení předvolání k soudu – stěžovatel tvrdil, že se od podzimu roku 2002 nezdržoval v místě trvalého bydliště v M. a pobýval u své matky v T.

 

22. Z vyžádaných spisů Okresního soudu v Mostě vyplynulo, že okresní soud obesílal stěžovatele k ústnímu jednání na adresu v T., ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 269/2004 dne 7. 7. 2004 – č.l. 14, sp. zn. 10 C 72/2005 dne 3. 3. 2005 – č.l. 17, sp. zn. 13 C 23/2004 dne 28. 1. 2004 – č.l. 14, sp. zn. 22 C 310/2004 dne 8. 7. 2005 – č.l. 22, sp. zn. 33 C 1026/2003 dne 14. 5. 2004 – č.l. 12 a sp. zn. 33 C 1028/2003 dne 14. 5. 2004 – č.l. 11. Poštovní zásilky si však stěžovatel nevyzvedl, ač jak sám v ústavní stížnosti tvrdil, se v místě doručení v této době zdržoval. Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda pro náhradní doručení byly splněny všechny podmínky.

 

23. Podle ustanovení § 46 odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2004 (účinném v době doručování ve věcech sp. zn. 10 C 72/2005, sp. zn. 13 C 23/2004, sp. zn. 33 C 1026/2003 a sp. zn. 33 C 1028/2003) platilo, že „fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval“.

 

24. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl (srov. např. nález II.ÚS 92/01, publ. in Sb. n. u. sv. 28, str. 15), že v případě náhradního doručování je konstruována právní fikce, podle které nastanou účinky doručení písemnosti po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Vyložil, že právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k naplnění právě tohoto ústavního postulátu právního řádu v podmínkách právního státu a aby mohla svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat (viz čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených způsobem, který zákon stanoví).

 

25. Okresní soud v Mostě doručoval stěžovateli předvolání k jednání na adresu v T. v období od 28. 1. 2004 do 8. 7. 2005, tedy v době, kdy se stěžovatel podroboval léčení v Brně a bydlel u své matky v T. Okresnímu soudu byla tato adresa známá, neboť stěžovatel ji okresnímu soudu sám (v jiném případě) sdělil, resp. Okresní soud v Mostě ho na této adrese obesílal již v roce 2003.

 

26. Ústavní soud po zjištění, že předvolání k ústnímu jednání adresované stěžovateli do T., ve věcech vedených pod sp. zn. 13 C 269/2004, sp. zn. 10 C 72/2005, sp. zn. 13 C 23/2004, sp. zn. 22 C 310/2004, sp. zn. 33 C 1026/2003 a sp. zn. 33 C 1028/2003 byla doručována do místa, kde se adresát zdržoval, z čehož uzavřel, že došlo k účinnému uložení písemnosti a že právní fikce doručení byla konstruována v souladu s podmínkami stanovenými zákonem.

 

27. K doručení předvolání stěžovatele k ústnímu jednání ve věcech vedených pod sp. zn. 13 C 269/2004 a sp. zn. 22 C 310/2004 sice došlo již za platnosti nových pravidel doručování fyzickým osobám (§ 46 o. s. ř. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2005 ve spojení s čl. V. bodem 1. přechodných ustanovení zákona č. 555/2004 Sb.), to však na závěru shora uvedeném ničeho nezměnilo. I podle nové úpravy platí, že písemnost může být doručována i do místa, které není místem trvalého pobytu fyzické osoby; uložení písemnosti je však neúčinné, ledaže fyzická osoba požádala o doručování na adresu tohoto místa nebo je jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje …, popř. jako jiné místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, nebo ledaže se prokáže, že se na tomto místě zdržovala v den, kdy nebyla zastižena, popřípadě kdykoli v době 10 dnů od uložení (srov. § 46 odst. 4 o. s. ř.). Z informací, které stěžovatel opakovaně poskytl Okresnímu soudu v Mostě, má Ústavní soud za to, že stěžovatel označil místo v T. jako místo, kam mu ze strany Okresního soudu v Mostě mohou být doručovány písemnosti a kde bylo možné předpokládat jeho zastižení.

 

28. Pro stěžovatele nepříznivý výsledek v těchto řízeních proto Ústavní soud nehodnotil jako protiústavní zásah obecného soudu do základních práv, nýbrž jako důsledek jeho laxního postupu v řízení. Právo na soudní ochranu, jehož porušení stěžovatel namítl, není právem samoúčelným a Ústavní soud považuje za opodstatněné žádat od účastníka řízení, který se domáhá ochrany svých procesních práv na ústavní úrovni, aby osvědčil, že sám vyvinul očekávatelné úsilí směřující k jeich účinnému hájení. Nic takového však stěžovatel neprokázal, naopak písemnosti doručované mu Okresním soudem v Mostě (předvolání k ústnímu jednání) na adresu v T. na uvedené adrese nepřebíral, resp. nebyl v místě svého dosavadního bydliště zastižen, a i v úložní době (avšak ani jindy později) si je nevyzvedl. Jeho tvrzení o odnětí možnosti předstoupit před soud a hájit svá práva tak nebylo možné přisvědčit; za tohoto stavu věci tak Okresní soud v Mostě nepochybil, pokud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele.

 

29. Vzhledem k výše uvedenému ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 7. 2004 čj. 13 C 269/2004-17, ze dne 30. 3. 2005, čj. 10 C 72/2005-20, ze dne 24. 2. 2004 čj. 13 C 23/2004-16, ze dne 18. 8. 2005 čj. 22 C 310/2004-24, ze dne 7. 6. 2004 čj. 33 C 1026/2003-14 a ze dne 7. 6. 2004 čj. 33 C 1028/2003-13 Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

 

III.

 

30. Ve zbývajících sedmnácti věcech Ústavní soud z vyžádaných spisů Okresního soudu v Mostě zjistil, že okresní soud doručoval předvolání k ústnímu jednání stěžovateli pouze na adresu jeho tehdejšího trvalého bydliště v M., stěžovatel si zásilky nevyzvedl a okresní soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti.

 

30.1 Ve věci vedené pod sp. zn. 33 C 891/2002 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 10. 1. 2003, rozsudkem ze dne 3. 2. 2003 čj. 33 C 891/2002-12 soud zavázal stěžovatele povinností zaplatit žalobci částku 208,- Kč a náklady řízení ve výši 1 150,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 10. 3. 2003 za použití fikce.

 

30.2 Ve věci vedené pod sp. zn. 33 C 866/2002 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 11. 2. 2003 rozsudkem ze dne 10. 3. 2003 čj. 33 C 866/2002-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 2 150,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 28. 4. 2003 za použití fikce.

 

30.3 Ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 148/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 23. 4. 2003, rozsudkem ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 148/2003-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 2 150,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 28. 6. 2003 za použití fikce.

 

30.4 Ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 152/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 19. 6. 2003, rozsudkem ze dne 4. 8. 2003 čj. 15 C 152/2003-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 2 150,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 25. 9. 2003 za použití fikce.

 

30.5 Ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 175/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 23. 4. 2003, rozsudkem ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 175/2003-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 2 150,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 26. 6. 2003 za použití fikce.

 

30.6 Ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 369/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 23. 6. 2003, soud rozsudkem ze dne 8. 8. 2003 čj. 12 C 369/2003-10 uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 10. 9. 2003 za použití fikce.

 

30.7 Ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 295/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 4. 9. 2003, rozsudkem ze dne 7. 10. 2003 čj. 14 C 295/2003-17 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 2 150,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 3. 11. 2003 za použití fikce.

 

30.8 Ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 892/2003 Okresní soud v Mostě doručoval stěžovateli předvolání k ústnímu jednání dne 26. 11. 2003, rozsudkem ze dne 19. 12. 2003 čj. 12 C 892/2003-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 6. 2. 2004 za použití fikce.

 

30.9 Ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 1024/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 12. 1. 2004, rozsudkem ze dne 29. 1. 2004 čj. 11 C 1024/2003-11 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 27. 2. 2004 za použití fikce.

 

30.10 Ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 89/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 6. 2. 2004, rozsudkem ze dne 4. 3. 2004 čj. 11 C 89/2004-15 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 2. 4. 2004 za použití fikce.

 

30.11 Ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 535/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 24. 6. 2004, rozsudkem ze dne 27. 8. 2004 čj. 12 C 535/2004-15 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 009,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 23. 9. 2004 za použití fikce.

 

30.12 Ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 512/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 28. 6. 2004, rozsudkem ze dne 19. 7. 2004 čj. 15 C 512/2004-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 009,- Kč a náklady řízení ve výši 6 133,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 3. 9. 2004 za použití fikce.

 

30.13 Ve věci vedené pod sp. zn. 33 C 282/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 12. 7. 2004, rozsudkem ze dne 2. 8. 2004 čj. 33 C 282/2004-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 009,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 6. 9. 2004 za použití fikce.

 

30.14 Ve věci vedené pod sp. zn. 16 C 188/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 2. 9. 2004, rozsudkem ze dne 4. 10. 2004 čj. 16 C 188/2004-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 009,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 30. 10. 2004 za použití fikce.

 

30.15 Ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 385/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 20. 8. 2004, rozsudkem ze dne 14. 10. 2004 čj. 14 C 385/2004-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 009,- Kč a náklady řízení ve výši 5 250,- Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 15. 11. 2004 za použití fikce.

 

30.16 Ve věci vedené pod sp. zn. 16 C 335/2004 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 29. 10. 2004, rozsudkem ze dne 22. 11. 2004 čj. 16 C 335/2004-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 009,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 15. 2. 2004 za použití fikce.

 

30.17 Ve věci vedené pod sp. zn. 17 C 664/2003 bylo stěžovateli doručeno předvolání k ústnímu jednání dne 23. 5. 2005, rozsudkem ze dne 2. 8. 2005 čj. 17 C 664/2003-14 soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1 008,- Kč a náklady řízení ve výši 6 133,50 Kč. Rozsudek byl doručen na adresu stěžovatele v M. dne 11. 9. 2005 za použití fikce.

 

31. Občanský soudní řád upravoval v ustanoveních § 46 odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2004 a § 46 odst. 6 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2005 možnost „náhradního doručení“ zásilek určených do vlastních rukou adresáta (fyzické osoby) a umožňoval mu zprostit se následků spojených s fikcí doručení, pokud prokáže, že se v místě doručování v rozhodné době nezdržoval. Prokázání této skutečnosti je zásadně na adresátu.

 

32. Stěžovatel doložil potvrzením sanatoria Elysium, že se nejméně od 22. 11. 2002 do 2. 5. 2006 podroboval metadonové léčbě v Brně, kam pravidelně docházel. Ústavní soud tak vzal za prokázané, že v této době stěžovatel pobýval u své matky na adrese v T., což vedlo k závěru, že se na adrese svého trvalého pobytu nezdržoval. Ústavní soud vzal navíc v úvahu, že Okresní soud v Mostě byl (prokazatelně nejméně od 31. 10. 2003) obeznámen se skutečností, že stěžovatel „vykazuje adresu“ v T., na které byl kontaktní (srov. sp. zn. 16 C 661/03 úřední záznam č.l. 9), a ve věcech, ve kterých obesílal stěžovatele k ústnímu jednání, mohl informaci o pobytu stěžovatele v T. získat z vlastní spisové dokumentace, což však v řízeních označených v odst. 30.8 až 30.17 tohoto nálezu neučinil.

 

33. Nedošlo-li k účinnému uložení předvolání k ústnímu jednání zasílanému na adresu stěžovatele v M., nemohla být konstruována ani právní fikce doručení a nalézací soud neměl jednat a rozhodnout v nepřítomnosti stěžovatele. Pokud tak učinil, porušil postup stanovený občanským soudním řádem pro doručování, který se v ústavně právní rovině promítl v odepření práva stěžovatele na přístup k soudu a práva na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny). Porušení práv takového charakteru je samo o sobě natolik zásadní, že je Ústavní soud nemohl pominout, přestože v meritu věci bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujících částky 2 000,- Kč. Ústavní soud dává ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu; tyto závěry však byly přijaty za situace, kdy byl požadován přezkum rozhodnutí z hlediska standardů pro postup při zjišťování skutkového stavu. V projednávané věci však stěžovatel v důsledku vadného soudního postupu vůbec neměl možnost před soud předstoupit, předestřít mu svá tvrzení, vyjádřit se k žalobě a předložit důkazy za účelem hájení svých práv.

 

34. V dalším řízení má Okresní soud v Mostě prostor pro nové opětovné posouzení podmínek účinnosti doručení předvolání k jednání. K využití má informaci Centrální evidence obyvatel, podle které stěžovatel vykazuje platný pobyt na adrese T. ode dne 5. 3. 2007 (srov. spis Okresního soudu v Mostě sp. zn. 10 C 164/2008 č.l. 14). Nová rozhodnutí, která učiní, závisí výhradně na posouzení všech okolností případu a Ústavní soud je svým nálezem nikterak nepředjímá.

 

35. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Mostě označeným v odst. 25.1 až 25.17 podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené rozsudky téhož soudu ze dne 3. 2. 2003 čj. 33 C 891/2002-12, ze dne 10. 3. 2003 čj. 33 C 866/2002-14, ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 148/2003-14, ze dne 4. 8. 2003 čj. 15 C 152/2003-14, ze dne 23. 5. 2003 čj. 12 C 175/2003-14, ze dne 8. 8. 2003 čj. 12 C 369/2003-10, ze dne 7. 10. 2003 čj. 14 C 295/2003-17, ze dne 19. 12. 2003 čj. 12 C 892/2003-14, ze dne 29. 1. 2004 čj. 11 C 1024/2003-11, ze dne 4. 3. 2004 čj. 11 C 89/2004-15, ze dne 27. 8. 2004 čj. 12 C 535/2004-15, ze dne 19. 7. 2004 čj. 15 C 512/2004-14 ze dne 2. 8. 2004 čj. 33 C 282/2004-14, ze dne 4. 10. 2004 čj. 16 C 188/2004-14, ze dne 14. 10. 2004 čj. 14 C 385/2004-14, ze dne 22. 11. 2004 čj. 16 C 335/2004-14 a ze dne 2. 8. 2005 čj. 17 C 664/2003-14, podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

 

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

 

V Brně dne 21. listopadu 2011

 

Michaela Židlická, v. r.

 

předsedkyně senátu Ústavního soudu

 

km

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Další informace V pořádku