oceneni 2016
oceneni 2015
oceneni 2015

clanky

Poctivý záměr

16.01.2012

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci  ze dne 18.12.2008 sp.zn. KSBR 40 INS 3720/20082 VSOL 181/2008-A-14

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem dlužník sleduje nepoctivý záměr. V ust. § 395 odst. 3 vymezil zákonodárce dvě situace, kdy lze na existenci dlužníkova nepoctivého záměru usuzovat. Okolnosti uvedené v tomto ustanovení jsou demonstrativním výpočtem případů, o nepoctivém záměru může svědčit i celá řada jiných skutečností. Tímto příkladným výčtem dal zákonodárce rozhodovací praxi vodítko pro výklad ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Zároveň pak z ust. § 395 odst. 3 vyplývá, že nastala-li některá ze zde uvedených skutečností, lze nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na oddlužení předpokládat. Z dikce ustanovení § 395 odst. 3 písm. b) IZ lze podle odvolacího soudu dovodit, že pro závěr o existenci nepoctivého záměru dlužníka postačí zjištění, že v rozhodné době došlo k pravomocnému odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy, aniž by soud musel zkoumat další okolnosti případu. A to na rozdíl od situace předpokládané v ust. § 395 odst. 3 písm. a) IZ, kdy lze na existenci nepoctivého záměru dlužníka usuzovat až v závislosti na výsledku předchozího insolvenčního řízení. Nepostačí tedy zjištění, že takové řízení probíhalo. V případě odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy není rozhodná konkrétní právní kvalifikace (zda se jedná o trestný čin podvodu, krádeže,  zpronevěry atp.), výše způsobené škody, druh a výše uloženého trestu ani skutečnost, zda případné pohledávky poškozeného za dlužníkem (vzniklé v důsledku trestného jednání dlužníka) mají být dotčeny oddlužením. Vyplývá to i z toho, že zákon výslovně hovoří o zjištění z výpisu z rejstříku trestů. Je tedy zřejmé, že pro závěr o nepoctivém záměru dlužníka není nutno zkoumat okolnosti konkrétního případu (které nejsou zjistitelné z výpisu z rejstříku trestů, ale mohly by vyplývat např. z obsahu rozhodnutí v trestní věci), postačí pouhé zjištění o dlužníkově pravomocném odsouzení. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud při posuzování toho, zda dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení sledovala poctivý záměr, vycházel pouze ze zjištění učiněného z výpisu z rejstříku trestů, aniž by se blíže zabýval okolnostmi trestného jednání dlužnice a dalším obsahem odsuzujícího rozhodnutí.

Přes výše uvedené je odvolací soud toho názoru, že ani pravomocné odsouzení v rozhodné době před podáním návrhu na povolení oddlužení pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy dlužníka zcela nezbavuje možnosti úspěšně se domáhat povolení oddlužení. Musí však tvrdit a prokazovat takové specifické okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že i přes existenci odsouzení se u něho o nepoctivý záměr nejedná. Obecně lze říci, že takové okolnosti by mohly spočívat např. v tom, že dlužník beze zbytku uhradil škodu způsobenou trestným činem, zcela výjimečnými okolnostmi případu, jež mohou vyplývat zejména z povahy trestného jednání dlužníka, míry jeho účasti na spáchání činu, následku jeho jednání, výši a druhu uloženého trestu atd., či v chování dlužníka po vynesení odsuzujícího rozsudku.

Zpět